{"title":"话语行为在哥伦比亚冲突中的作用","authors":"M. Školník","doi":"10.3849/2336-2995.29.2020.01.102-115","DOIUrl":null,"url":null,"abstract":"One of the longest conflicts in Latin-American history ended in 2016 when then Colombian President Juan Manuel Santos signed a peace agreement with the Revolutionary Armed Forces of Colombia (FARC), the largest guerrilla movement in Colombia. His predecessor, the current senator Álvaro Uribe, opposed the peace agreement, believing that an offensive against the guerrillas was the right approach. This article shows how these two Colombian presidents framed guerillas and what strategies and expressions were used in their presidential speeches. The main argument is that the conciliatory discourse of President Santos helped to finally achieve peace. The research paper uses a comparative method and the concept of framing. Abstrakt: V roce 2016 skončil jeden z nejdelších konfliktů v latinskoamerické historii, když kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal mírovou dohodu s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), největším guerillovým hnutím. Jeho předchůdce, současný senátor Álvaro Uribe, mírové dohodě oponoval, jelikož se domníval, že pouze ofenzivní přístup k partyzánům je správný. Článek ukazuje, jak dva kolumbijští prezidenti rámovali guerilly, stejně jako jaké strategie a výrazy byly v prezidentských projevech použity. Hlavním argumentem je, že smířlivý diskurz prezidenta Santose adresovaný guerillám nakonec pomohl dosáhnout míru. Výzkumný článek využívá metodu komparace spolu s teoretickým konceptem rámování.","PeriodicalId":41437,"journal":{"name":"Vojenske Rozhledy-Czech Military Review","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.3000,"publicationDate":"2020-03-09","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":"0","resultStr":"{\"title\":\"The Role of Discursive Behavior in the Colombian Conflict\",\"authors\":\"M. Školník\",\"doi\":\"10.3849/2336-2995.29.2020.01.102-115\",\"DOIUrl\":null,\"url\":null,\"abstract\":\"One of the longest conflicts in Latin-American history ended in 2016 when then Colombian President Juan Manuel Santos signed a peace agreement with the Revolutionary Armed Forces of Colombia (FARC), the largest guerrilla movement in Colombia. His predecessor, the current senator Álvaro Uribe, opposed the peace agreement, believing that an offensive against the guerrillas was the right approach. This article shows how these two Colombian presidents framed guerillas and what strategies and expressions were used in their presidential speeches. The main argument is that the conciliatory discourse of President Santos helped to finally achieve peace. The research paper uses a comparative method and the concept of framing. Abstrakt: V roce 2016 skončil jeden z nejdelších konfliktů v latinskoamerické historii, když kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal mírovou dohodu s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), největším guerillovým hnutím. Jeho předchůdce, současný senátor Álvaro Uribe, mírové dohodě oponoval, jelikož se domníval, že pouze ofenzivní přístup k partyzánům je správný. Článek ukazuje, jak dva kolumbijští prezidenti rámovali guerilly, stejně jako jaké strategie a výrazy byly v prezidentských projevech použity. Hlavním argumentem je, že smířlivý diskurz prezidenta Santose adresovaný guerillám nakonec pomohl dosáhnout míru. Výzkumný článek využívá metodu komparace spolu s teoretickým konceptem rámování.\",\"PeriodicalId\":41437,\"journal\":{\"name\":\"Vojenske Rozhledy-Czech Military Review\",\"volume\":\" \",\"pages\":\"\"},\"PeriodicalIF\":0.3000,\"publicationDate\":\"2020-03-09\",\"publicationTypes\":\"Journal Article\",\"fieldsOfStudy\":null,\"isOpenAccess\":false,\"openAccessPdf\":\"\",\"citationCount\":\"0\",\"resultStr\":null,\"platform\":\"Semanticscholar\",\"paperid\":null,\"PeriodicalName\":\"Vojenske Rozhledy-Czech Military Review\",\"FirstCategoryId\":\"1085\",\"ListUrlMain\":\"https://doi.org/10.3849/2336-2995.29.2020.01.102-115\",\"RegionNum\":0,\"RegionCategory\":null,\"ArticlePicture\":[],\"TitleCN\":null,\"AbstractTextCN\":null,\"PMCID\":null,\"EPubDate\":\"\",\"PubModel\":\"\",\"JCR\":\"Q4\",\"JCRName\":\"INTERNATIONAL RELATIONS\",\"Score\":null,\"Total\":0}","platform":"Semanticscholar","paperid":null,"PeriodicalName":"Vojenske Rozhledy-Czech Military Review","FirstCategoryId":"1085","ListUrlMain":"https://doi.org/10.3849/2336-2995.29.2020.01.102-115","RegionNum":0,"RegionCategory":null,"ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":null,"EPubDate":"","PubModel":"","JCR":"Q4","JCRName":"INTERNATIONAL RELATIONS","Score":null,"Total":0}
The Role of Discursive Behavior in the Colombian Conflict
One of the longest conflicts in Latin-American history ended in 2016 when then Colombian President Juan Manuel Santos signed a peace agreement with the Revolutionary Armed Forces of Colombia (FARC), the largest guerrilla movement in Colombia. His predecessor, the current senator Álvaro Uribe, opposed the peace agreement, believing that an offensive against the guerrillas was the right approach. This article shows how these two Colombian presidents framed guerillas and what strategies and expressions were used in their presidential speeches. The main argument is that the conciliatory discourse of President Santos helped to finally achieve peace. The research paper uses a comparative method and the concept of framing. Abstrakt: V roce 2016 skončil jeden z nejdelších konfliktů v latinskoamerické historii, když kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal mírovou dohodu s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), největším guerillovým hnutím. Jeho předchůdce, současný senátor Álvaro Uribe, mírové dohodě oponoval, jelikož se domníval, že pouze ofenzivní přístup k partyzánům je správný. Článek ukazuje, jak dva kolumbijští prezidenti rámovali guerilly, stejně jako jaké strategie a výrazy byly v prezidentských projevech použity. Hlavním argumentem je, že smířlivý diskurz prezidenta Santose adresovaný guerillám nakonec pomohl dosáhnout míru. Výzkumný článek využívá metodu komparace spolu s teoretickým konceptem rámování.