Zpráva z konference Sounds as Material Culture: Experimental Archaeology and Ethno-Archaeology

První listopadový týden hostila novostavba berlínského Humboldtova fóra již jedenáctou konferenci mezinárodní skupiny pro výzkum hudby v archeologii (International Study Group on Music Archaeology1). Vzhledem ke koronavirovým omezením byla konference pořádána jako hybridní událost, některé části (workshopy, večerní koncerty) však nebyly vysílány online. Naprostá většina z přibližně 50 účastníků byla přítomna osobně, neboť společenský rozměr je nezastupitelnou a neopominutelnou součástí tohoto druhu setkávání. V případě sdílení a prezentace audiálního a akustického výzkumu (včetně hmotných rekonstrukcí nástrojů, ale i technik hry či zpěvu) jsou osobní kontakt a účast o to méně nahraditelné. Od poslední větší konference věnované archeologii zvuku a hudby navíc uběhly již čtyři roky (Chroustovský 2017). Konference sestávala z 15 odborných sekcí zahrnujících celkem 47 příspěvků (včetně pěti posterů).2 Vzhledem k převaze evropských badatelů zůstávalo těžiště zájmu na našem kontinentu, přesto byl geografický záběr příspěvků značný (jižní a střední Amerika, severní Afrika, Čína, Japonsko, Sumatra). Chronologický rozsah neměl hranice žádné, a příspěvky se tak rozpínaly od nejstarších mladopaleolitických nálezů až po nedávné či současné etnoarcheologické výzkumy. Po úvodních slovech pořadatelů (S. Hagel, L.-Ch. Koch, M. Mengel, D. Shehata) otevřela konferenci sekce Trends in music archaeology, v jejímž rámci byly nastíněny současné výzkumné projekty v Číně (F. Jiànjūn, laboratorní rekonstrukce a experimentování), v Jižní Americe (J. Peréz de Arce, zejména poznatky na základě etnografických výzkumů společností žijících v Andách) a v Evropě (A. Gruszczyńska-Ziólkowska, polský projekt Archeologiczne instrumenty muzycne w polskich zbiorach muzealnych). Tradiční jádro konference tvořily sekce věnované jednotlivým kategoriím hudebních nástrojů, z nichž nejčetněji byly zastoupeny dechové (osm) a samozvučné (sedm). Široké spektrum dechových nástrojů prezentovaly zejména nejstarší paleolitické flétny z oblasti švábské Jury (S. Münzel, G. Dalferth, W. Hein, B. Spreer, H. Wiedmann, A. F. Potengowski), flétny z Egypta (M. Sciascia), keltoiberské keramické trouby na území Španělska (R. Jimenez), antické plátkové auloi (Ch. Terzēs, O. Sutkowska), římská vojenská trouba z hrobu důstojníka (D. Castaldo), galořímská tuba z Belgie (P. Herbin, Ch. Vendries), dále vrcholně středověké varhany z Británie (L.-A. Taylor) či Izraele (D. Catalunya), ale také předkolumbijské trouby Májů pravděpodobně vytvářené z tykví (M. Howell). Příspěvky k idiofonům zahrnovaly znějící skalní útvary z Norska (G. Kolltveit), známý litofon z Talang Anau ze Sumatry (Ch. Louven), kovové idofony na území střední Evropy (B. M. Pomberger), keramická chřestidla doby bronzové z Polska (I. Czajka, K. Tatoń), egyptská sistra (R. Shehata, E. Elbably), apulianská sistra (v literatuře též spojované s pojmem