Microbreweries in the South Moravian Region

Abstract

Platná legislativa rozumí pojmem minipivovary provozy, které prodávají pivo zákazníkům, jde tedy o firmy nebo podnikající osoby a současně jejich výstav nepřesahuje 10 000 hl ročně. Tím se minipivovary odlišují na jedné straně od domácích výrobců piva („homebrewerů“) a malých a středních pivovarů na straně druhé. V celé republice bylo v roce 2017 celkem 395 minipivovarů a jejich počet stále roste (ČTK, 20. 2. 2018). Cílem práce bylo zmapovat počet minipivovarů v jednom regionu včetně jejich velikosti, kapacity, použitých technologií a získaná data uvést do kontextu. Při srovnání trendu růstu minipivovarů je dobré vzít v úvahu i jaká situace panovala v historii. V roce 1598 bylo na celé tehdejší Moravě 329 pivovarů, z nichž naprostá většina nevyráběla pravděpodobně více než 10 000 dnešních hl ročně. Data o výstavech však nejsou k dispozici. Boom pivovarů souvisel s příchodem nového hráče na trh, kterým byla zejména po roce 1517 šlechta. K roku 1598 měli páni 82 pivovarů, církev 24, rytíři 136, královská a komorní města 8 a poddanská města 79 (Jirásek, 1962). Soupis z roku 1598 nabízí rozdělení jednotlivých provozů do tehdejších krajů, které zdaleka nekorespondují se současnými. V kraji brněnském a znojemském, který zahrnoval například velkou část dnešní Vysočiny včetně Jihlavy, bylo 55 panských pivovarů, stejný počet provozů stavu rytířského, stav duchovní měl 11 pivovarů, pivovary byly v královských městech Brno, Jihlava a Znojmo. V některých městech bylo více pivovarů než jeden. Dále soupis zaznamenal 15 poddanských měst panských s pivovary, 6 poddanských měst rytířských a 4 církevní (Jirásek, 1962). Celkem můžeme napočítat 149 míst, kde byly ve znojemském a brněnském kraji pivovary (v některých sídlech jich bylo hned několik). Některé pivovary na území dnešního Jihomoravského kraje (JMK) najdeme navíc v tehdejším kraji olomouckém a hradišťském. Další možnost srovnání s dnešní situací nabízí data z poloviny 18. století. Opět jejich účelem bylo zdanění. V tomto případě už máme k dispozici i informace o výstavech, z nichž vyplývá, že jediným pivovarem ve dnešním Jihomoravském kraji s výstavem nad 10 000 hl byl brněnský městský pivovar s průměrným výstavem v letech 1745–1747 celkem 10 635 sudů, což v přepočtu z dolnorakouské míry znamená kolem 24 000 hl (Chylík, 1948). Pro srovnání: znojemský městský pivovar vařil 1 688 sudů, což představuje 3 815 hl, vyškovský 1 666 sudů. Na celé Moravě bylo v polovině 18. století 70 městských pivovarů s výstavem dohromady 57 474 sudů, což představuje 130 000 hl a 261 panských s výstavem dohromady 209 922 sudů, tedy 474 423 hl. U pivovarů na dnešní jižní Moravě, u kterých Chylík (Chylík, 1948) eviduje výstav a můžeme je tedy prohlásit za činné, najdeme kolem desítky pivovarů obecních a měšťanských a kolem 80 panských, z toho devět jich bylo na území dnešního Brna (Chylík, 1948). Většina pivovarů Moravy byla dnešní optikou minipivovary až do druhé poloviny 19. století, kdy dochází k výraznému uvolnění trhu zejména v souvislosti se zrušením propinačního práva v roce 1869. K tomuto datu na území dnešního Jihomoravského kraje s určitými otazníky fungovalo 90 pivovarů, z toho 8 na území dnešního Brna (Likovský, 2000). Srovnáme-li dostupná data k roku 1869 s těmi k polovině 18. století, dojdeme k závěru, že počet pivovarů v regionu byl obdobný. Poslední čtvrtina 19. století přináší velké změny. Vznikají velké průmyslové podniky takřka na zelené louce (např. První brněnský akciový pivovar a sladovna, První jihomoravská exportní sladovna a pivovar Rudolf Wotzilka ve Znojmě) nebo dochází k přestavbám a rozšíření původních provozů (např. První znojemský pivo­ var a sladovna Rudolfa Maurala dědicové, Rolnická akciová společ­ nost pivovarní a sladovní v Černé Hoře). Nové průmyslové podniky zakládané nejen ve velkých městech měly často už od počátku existence ambici hranici 10 000 hl překročit. Tuto větší kapacitu musely přitom na trhu někde uplatnit, což se dělo především na úkor menších podniků. V sezóně 1894–1895 bylo na celé Moravě 46 pivovarů s výstavem přes 10 000 hektolitrů, z toho 14 bylo z dnešní jižní Moravy (Pivovarské listy, 1897). V dalších letech redukci menších pivovarů přinášel jednak konkurenční boj a pak také krize, které se dotýkaly celého odvětví, tedy první světová válka a zejména krize ve 30. letech 20. století. V roce 1935 fungovalo na celé Moravě a české části Slezska 67 pivovarů, z nichž pouze 29 bylo nad hranicí 10 000 hl. Více než polovina byla tedy z dnešního pohledu v kategorii „minipivovarů“. Například ve Velké Bíteši nebo Brtnici se nevařilo ani 1 000 hl (Pivovarský obzor, 1936). Na jižní Moravě bylo z tohoto souhrnu 11 pivovarů, z toho 4 v kategorii do 10 000 hl (Brno – Novopramen, Kyjov, Předklášteří, Boskovice). Novopramen zanikl ještě v polovině 30. let, pivovar v Předklášteří ve 40. letech, původně panský boskovický v roce 1950 a kyjovský v roce 1966. V podstatě jediným historickým minipivovarem, co se týče produkce, který přestál komunistickou éru a funguje dodnes, je pivovar U Fleků v Praze. Počátkem 90. let vznikají nové minipivovary na zcela nové bázi a jihomoravský region v tomto ohledu hraje značně významnou roli.