Existují právní překážky zavádění procesu depolymerizace odpadů do praxe?

Abstract

Článek analyzuje požadavky na zavádění technologie depolymerizace odpadních plastů, zejména pneumatik. Vychází z podpory podobným zařízením, která se projevuje již na úrovni Evropské unie, i reálné poptávky po umístění a provozování konkrétních zařízení, která se střetává s nepřipraveností právní úpravy nebo nejednotným přístupem orgánů státní správy, jak ukazují dosavadní zkušenosti z povolovacích procesů. Žádné zařízení v Česku odpad technologií depolymerizace nezpracovává, přestože různí investoři podnikli více než deset pokusů takové zařízení postavit. Autoři dospívají k závěru, že výraznou zátěž pro investory představuje zejména požadavek provedení posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), který znamená prodloužení povolovacího proces o přibližně 290 dnů. Nevylučuje však uskutečnění záměru, podobně jako jiné požadavky z oblasti veřejného stavebního práva, nakládání s odpady nebo ochrany ovzduší. Zavádění depolymerizace by výrazně napomohlo snížení daňové zátěže minerálního oleje, které lze v zásadě řešit uplatněním režimu podmíněného osvobození od daně, zařazením do nižší sazby daně nebo osvobozením od daně z minerálních olejů.