Problém statečnosti v Aristotelově nauce o středu

Abstract

Nauka o středu představuje jeden ze stěžejnich piliřů Aristotelovy etiky a je uzce provazana s jeho pojetim etických zdatnosti. Ty jsou podle Aristotela flexibilni s ohledem na kontext prakticke situace. Pojeti statecnosti se vsak od ostatnich etických zdatnosti lisi. Předně je zde problem dvou emoci, ktere Aristoteles přisuzuje zdatnosti statecnosti. Dale omezuje jeji oblast výhradně na valecnictvi. Toto paradigma valecnictvi ma pak za nasledek, že statecnost postrada flexibilitu etických zdatnosti a stava se rigidni. Tyto klicove prvky ohrožuji plausibilitu a koherenci Aristotelovy nauky o středu. Chyba ovsem neni v nauce o středu jako takove, ale chyby se dopousti sam Aristoteles nespravnou aplikaci nauky o středu na statecnost.