Optimalizace 3D modelů pro virtuální realitu

Abstract

Hlavním tématem tohoto článku je Optimalizace 3D modelů pro virtuální realitu. Obecně lze 3D modely rozdělit do dvou základních skupin: modely vytvořené CAD softwary a modely vytvořené pomocí alternativních modelovacích softwarů. První skupina se vyznačuje velkou náročností na tvorbu, jelikož v sobě musí obsahovat veškeré součástky, které v sobě reálný model má. Tyto modely jsou pro virtuální realitu takřka nepoužitelné, jelikož jejich složitost je pro vykreslování v programech pro tvorbu a úpravu aplikací do VR vysoce náročná. Aplikace totiž vykreslují veškeré součástky, které v sobě daný model má, a to i přesto, že tyto součástky nejsou skrze různé pláště a kryty vidět. Druhou skupinu tvoří modely tvořené v alternativních programech pro modelování, jako je například Blender, SketchUp, 3Ds Max, či Maya. V těchto programech se modely tvoří jiným způsobem, a to zejména tak, že je tvořen pouze viditelný obsah, nikoliv funkční prvky daného modelu. Tyto modely jsou tak přizpůsobené k dalšímu použití a úpravám, díky kterým lze tyto modely (zejména díky jejich jednoduchosti) implementovat do aplikací pro virtuální realitu. Většina těchto programů disponuje možností úprav základních vlastností modelů, jako je vzhled, funkčnost a pohyblivost. Mezi tyto základní úpravy patří například texturování, animování, renderování, atd.