{"title":"50年后的钙通道阻滞剂","authors":"J. Špác, M. Vyskocilová","doi":"10.36290/far.2018.005","DOIUrl":null,"url":null,"abstract":"Blokátory kalciových kanálů (BKK) byly vyvinuty v 60. letech a nyní patří mezi nejčastěji předepisované léky v léčbě kardiovas‐ kulárních onemocnění. BKK inhibují tok iontů vápníku na buněčné membráně způsobující systémovou vazodilataci. Používají se při léčbě různých kardiovaskulárních onemocnění včetně anginy pectoris, hypertenze, srdečních arytmií a mohou být přínosné u pacientů s plicní hypertenzí a u Raynaudovy choroby. Existují tři třídy BKK: dihydropyridiny (DHP), fenylalkylaminy a deriváty benzothiazepinu. Tyto třídy se liší chemickou strukturou a vazebnými místy, což vede k rozdílným srdečním účinkům. Dlouho‐ době působící DHP antagonisté vápníku jsou bezpečné u pacientů se stabilní formou ICHS a jsou spojeny s menším počtem nežádoucích příhod spojených s anginou pectoris, jako je hospitalizace pro nestabilní anginu a revaskularizační postupy. Blokátory vápníkových kanálků ne ‐dihydropyridinové skupiny (verapamil, diltiazem) jsou více negativně chronotropní a inot‐ ropní než dihydropyridinová podtřída, což má význam u pacientů se srdečními dysrytmiemi a u hypertrofické kardiomyopatie. Klíčová slova: blokátory vápníkových kanálů, chronická ischemická choroba srdeční, hypertenze, hypertrofická kardiomyopatie, srdeční selhávání.","PeriodicalId":39116,"journal":{"name":"Klinicka Farmakologie a Farmacie","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.0000,"publicationDate":"2018-05-31","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":"1","resultStr":"{\"title\":\"Calcium channel blockers after 50 years\",\"authors\":\"J. Špác, M. Vyskocilová\",\"doi\":\"10.36290/far.2018.005\",\"DOIUrl\":null,\"url\":null,\"abstract\":\"Blokátory kalciových kanálů (BKK) byly vyvinuty v 60. letech a nyní patří mezi nejčastěji předepisované léky v léčbě kardiovas‐ kulárních onemocnění. BKK inhibují tok iontů vápníku na buněčné membráně způsobující systémovou vazodilataci. Používají se při léčbě různých kardiovaskulárních onemocnění včetně anginy pectoris, hypertenze, srdečních arytmií a mohou být přínosné u pacientů s plicní hypertenzí a u Raynaudovy choroby. Existují tři třídy BKK: dihydropyridiny (DHP), fenylalkylaminy a deriváty benzothiazepinu. Tyto třídy se liší chemickou strukturou a vazebnými místy, což vede k rozdílným srdečním účinkům. Dlouho‐ době působící DHP antagonisté vápníku jsou bezpečné u pacientů se stabilní formou ICHS a jsou spojeny s menším počtem nežádoucích příhod spojených s anginou pectoris, jako je hospitalizace pro nestabilní anginu a revaskularizační postupy. Blokátory vápníkových kanálků ne ‐dihydropyridinové skupiny (verapamil, diltiazem) jsou více negativně chronotropní a inot‐ ropní než dihydropyridinová podtřída, což má význam u pacientů se srdečními dysrytmiemi a u hypertrofické kardiomyopatie. Klíčová slova: blokátory vápníkových kanálů, chronická ischemická choroba srdeční, hypertenze, hypertrofická kardiomyopatie, srdeční selhávání.\",\"PeriodicalId\":39116,\"journal\":{\"name\":\"Klinicka Farmakologie a Farmacie\",\"volume\":\" \",\"pages\":\"\"},\"PeriodicalIF\":0.0000,\"publicationDate\":\"2018-05-31\",\"publicationTypes\":\"Journal Article\",\"fieldsOfStudy\":null,\"isOpenAccess\":false,\"openAccessPdf\":\"\",\"citationCount\":\"1\",\"resultStr\":null,\"platform\":\"Semanticscholar\",\"paperid\":null,\"PeriodicalName\":\"Klinicka Farmakologie a Farmacie\",\"FirstCategoryId\":\"1085\",\"ListUrlMain\":\"https://doi.org/10.36290/far.2018.005\",\"RegionNum\":0,\"RegionCategory\":null,\"ArticlePicture\":[],\"TitleCN\":null,\"AbstractTextCN\":null,\"PMCID\":null,\"EPubDate\":\"\",\"PubModel\":\"\",\"JCR\":\"Q4\",\"JCRName\":\"Health Professions\",\"Score\":null,\"Total\":0}","platform":"Semanticscholar","paperid":null,"PeriodicalName":"Klinicka Farmakologie a Farmacie","FirstCategoryId":"1085","ListUrlMain":"https://doi.org/10.36290/far.2018.005","RegionNum":0,"RegionCategory":null,"ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":null,"EPubDate":"","PubModel":"","JCR":"Q4","JCRName":"Health Professions","Score":null,"Total":0}
Blokátory kalciových kanálů (BKK) byly vyvinuty v 60. letech a nyní patří mezi nejčastěji předepisované léky v léčbě kardiovas‐ kulárních onemocnění. BKK inhibují tok iontů vápníku na buněčné membráně způsobující systémovou vazodilataci. Používají se při léčbě různých kardiovaskulárních onemocnění včetně anginy pectoris, hypertenze, srdečních arytmií a mohou být přínosné u pacientů s plicní hypertenzí a u Raynaudovy choroby. Existují tři třídy BKK: dihydropyridiny (DHP), fenylalkylaminy a deriváty benzothiazepinu. Tyto třídy se liší chemickou strukturou a vazebnými místy, což vede k rozdílným srdečním účinkům. Dlouho‐ době působící DHP antagonisté vápníku jsou bezpečné u pacientů se stabilní formou ICHS a jsou spojeny s menším počtem nežádoucích příhod spojených s anginou pectoris, jako je hospitalizace pro nestabilní anginu a revaskularizační postupy. Blokátory vápníkových kanálků ne ‐dihydropyridinové skupiny (verapamil, diltiazem) jsou více negativně chronotropní a inot‐ ropní než dihydropyridinová podtřída, což má význam u pacientů se srdečními dysrytmiemi a u hypertrofické kardiomyopatie. Klíčová slova: blokátory vápníkových kanálů, chronická ischemická choroba srdeční, hypertenze, hypertrofická kardiomyopatie, srdeční selhávání.
求助内容：
应助结果提醒方式：
京公网安备 11010802042870号
