{"title":"Odkud a kam směřuje venkovní výuka? Historie, současnost a trendy ve venkovní výuce v kontextu vzdělávacích teorií","authors":"Karel Nepraš, Renata Šikulová","doi":"10.5817/pedor2021-2-158","DOIUrl":null,"url":null,"abstract":"Venkovní formy výuky se v posledních letech v České republice dostávají do širšího povědomí pedagogické veřejnosti a jsou s rostoucí měrou využívány v rámci všech úrovní vzdělávání. Postavení české venkovní výuky v této souvislosti zasluhuje zvýšenou pozornost, protože s rostoucím podílem využívání venkovních aktivit se postupně navyšuje i reálný impakt na vzdělávací proces. Venkovní výuka na našich základních školách vychází z tradic vázaných na využívání blízkého okolí školy a školních zahrad a její kořeny sahají do 19. století. V současné době je realizována nejčastěji krátkodobě a spíše občasně. Většina škol má k dispozici školní zahradu a alespoň částečně ji pro venkovní formy výuky využívá. Školy mají ve svých kurikulárních dokumentech zahrnuty exkurze, vycházky, terénní cvičení, školní výlety, sportovní kurzy, případně školy v přírodě, adaptační kurzy a projektovou výuku. Rychle rostoucí vliv na podobu a rozsah venkovní výuky u nás mají v současnosti centra environmentálního vzdělávání, která se zaměřují jak na realizaci konkrétních programů pro školy, tak na vzdělávání a rozvoj pedagogů v daném segmentu a značně přispívají k rozšiřování venkovních forem výuky v českém prostředí. V aktuálně publikovaných metodických dokumentech zaměřených na venkovní výuku majících potenciálně větší dopad na české edukační prostředí je možné identifikovat společné znaky. Konkretizovanější podoba venkovní výuky, ke které metodické materiály vedou, v sobě nese prvky otevřené pedagogiky ve smyslu posilování role učitele jako partnera a průvodce žáka aktivním učením a zdůrazňuje nutnost aktivní role žáka při edukačním procesu. Charakteristické jsou konstruktivistické rámce a badatelsky orientované přístupy, zdůrazňovány jsou přínosy kooperativního učení a soulad s pedagogikami probouzejícími žákovo uvědomění odpovědnosti za životní prostředí. Aktuální pojetí venkovních forem výuky do značné míry naplňují koncepty holistického pojetí výuky.","PeriodicalId":30363,"journal":{"name":"Pedagogicka Orientace","volume":null,"pages":null},"PeriodicalIF":0.0000,"publicationDate":"2022-02-16","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":"1","resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":null,"PeriodicalName":"Pedagogicka Orientace","FirstCategoryId":"1085","ListUrlMain":"https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-158","RegionNum":0,"RegionCategory":null,"ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":null,"EPubDate":"","PubModel":"","JCR":"","JCRName":"","Score":null,"Total":0}
Odkud a kam směřuje venkovní výuka? Historie, současnost a trendy ve venkovní výuce v kontextu vzdělávacích teorií
Venkovní formy výuky se v posledních letech v České republice dostávají do širšího povědomí pedagogické veřejnosti a jsou s rostoucí měrou využívány v rámci všech úrovní vzdělávání. Postavení české venkovní výuky v této souvislosti zasluhuje zvýšenou pozornost, protože s rostoucím podílem využívání venkovních aktivit se postupně navyšuje i reálný impakt na vzdělávací proces. Venkovní výuka na našich základních školách vychází z tradic vázaných na využívání blízkého okolí školy a školních zahrad a její kořeny sahají do 19. století. V současné době je realizována nejčastěji krátkodobě a spíše občasně. Většina škol má k dispozici školní zahradu a alespoň částečně ji pro venkovní formy výuky využívá. Školy mají ve svých kurikulárních dokumentech zahrnuty exkurze, vycházky, terénní cvičení, školní výlety, sportovní kurzy, případně školy v přírodě, adaptační kurzy a projektovou výuku. Rychle rostoucí vliv na podobu a rozsah venkovní výuky u nás mají v současnosti centra environmentálního vzdělávání, která se zaměřují jak na realizaci konkrétních programů pro školy, tak na vzdělávání a rozvoj pedagogů v daném segmentu a značně přispívají k rozšiřování venkovních forem výuky v českém prostředí. V aktuálně publikovaných metodických dokumentech zaměřených na venkovní výuku majících potenciálně větší dopad na české edukační prostředí je možné identifikovat společné znaky. Konkretizovanější podoba venkovní výuky, ke které metodické materiály vedou, v sobě nese prvky otevřené pedagogiky ve smyslu posilování role učitele jako partnera a průvodce žáka aktivním učením a zdůrazňuje nutnost aktivní role žáka při edukačním procesu. Charakteristické jsou konstruktivistické rámce a badatelsky orientované přístupy, zdůrazňovány jsou přínosy kooperativního učení a soulad s pedagogikami probouzejícími žákovo uvědomění odpovědnosti za životní prostředí. Aktuální pojetí venkovních forem výuky do značné míry naplňují koncepty holistického pojetí výuky.