Komu roste les?

Andrzej Bartyński je další kresovjak, člověk východních kresů. Tam, konkrétně ve Lvově roku 1934, přišel na svět a tam takémálem z něho odešel. Za německé okupace se celá rodina zapojila do odboje, on rovněž jako spojka Zemské armády (Armii Krajowej). Jako devítiletého jej gestapo při výslechu připravilo o zrak. Žije a vnímá svět jako nevidomý. V této souvislosti poněkud překvapují názvy jeho sbírek Zelená pohoří (Zielone wzgórza), Komu roste les (Komu rośnie las) nebo Ke chvále slunce (Ku chwale słońca). Bartyński zde nepochybně čerpá z představivosti a fantazie svých raných devíti let. Poprvé jsem Andrzeje Bartyńského spatřil v Polanicy-Zdroju na básnickém setkání, jež jako předseda vratislavské pobočky spisovatelského svazu vedl. Nejenom je řídil, ale také na něm jako recitátor vystupoval. A právě to mne fascinovalo, neboť zpaměti dovedl zvučným sytým hlasem přednést rozsáhlý text básně. Tento způsob přednesu nepochybně rovněž ovlivnil charakter a poetiku jeho básnické tvorby. Jde většinou o uvolněný tok slov, který vyjadřuje nějakou situaci či určitý stav. Slova se často opakují a různým způsobem jsou kontaminována, a to často tak dlouho, až je zvolené téma plně vyčerpáno. Jinak řečeno Bartyński netíhne k básnické zkratce, v jeho verších se naopak uvolňuje řeka slov a představ, která básnickou zhuštěnost potlačují a nahrazují. Tento způsob básnické tvorby je blízký zpívané poezii. V této souvislosti třeba dodat, že Bartyński v minulosti prošel pěveckou kariérou, vystupoval jako kabaretiér. Jeho básně a jejich struktura něco takového napovídají. O spjatosti básníkovy poezie s jeho pěveckým projevem dostatečně vypovídá titul jedné jeho sbírky – jmenuje se Kde Řím, kde Krym, kde bar Cin-Cin (Gdzie Rzym, gdzie Krym, gdzie bar Cin-Cin). Nikdy jsem nebyl svědkem veřejného pěveckého vystoupení Bartyńského, ale zásluhou Andrzeja Waltera jsem jeho hlas slyšel reprodukován a posléze jsem ho slyšel na [r oz hl ed y— m at er iá ly ]