Tinková, Daniela: Bez zpěvu a bez zvonění. Dekriminalizace sebevraždy mezi sekularizací a medikalizací v 17.-19. století. Argo, Praha 2021

Z pohledu světského práva došlo k úplné dekriminalizaci sebevraždy císařským patentem z roku 1850. Skutek již nedosahoval takové „společenské škodlivosti“, jež by legitimovala samotnou existenci deliktu a uložení sankce. Přesto si i dnes lze povšimnout jisté difamace „pachatele“, a to zejména v jazykové oblasti.2 Samotné vynětí z trestněprávních předpisů ještě neznamenalo změnu přístupu církevních autorit k tomuto činu. Již sice nemohla být řeč o předosvícenských praktikách, jež se projevovaly silnou neúctou k zemřelému tělu („tělesné“ tresty spočívající ve vláčení ostatků či posmrtné „popravě“). Boj o právo na pochování v posvěcené půdě se však protáhl ještě hluboko do dru hé poloviny 19. století. Čtenáři recenzované knihy se do rukou dostane poutavý příběh předmoderního deliktu, jenž podléhal přísné regulaci světských i církevních právních norem. Fenomén smrti představuje svébytný předmět historického bádání, jenž postupem času zapustil kořeny i v české historiografi i. V posledních několika letech byly na téma smrti vydány zajímavé monografi e.3 Vedle toho došlo k překladu práce renomovaného britského historika Christiana Goeschela, jehož Sebevražda v nacistickém Německu se dostala na pulty tuzemských knihkupců vloni.4 Dotčená materie leží na pomezí řady vědních oborů, přičemž tato interdisciplinarita je zřetelná i v recenzované práci.