Sexual violence and paraphilia, does pathological sexual aggression exists or not?

Abstract

Většina sexuálního násilí se odehrává mezi osobami blízkými či příbuznými. Pouze menšina pachatelů sexuálních násilných činů má diagnostikovatelnou parafilii. Riziko spáchání násilného jednání je spojeno s diagnózou sadismu, pedofilie (v případě činů vůči dětem). Značné procento činů je pácháno osobami, u nichž od 60. let 20. století existuje snaha diagnostikovat je jako skupinu parafilních pachatelů, odlišitelných od pachatelů sadistických a osob neparafilních. V české tradici je tato porucha klasifikována jako patologická sexuální agresivita. Jejich sexuálně agresivní chování (někdy nazývané jako predační chování), je charakterizované přeskočením fází partnerské interakce, oběťmi jsou obvykle neznámé, nekooperující ženy. Zatímco autoři DSM-5 tuto poruchu do klasifikace zahrnují jako položku výzkumnou, v MKN-11 bude možné tyto nemocné klasifikovat jako parafilní poruchu zahrnující nesouhlasící osoby (Other Paraphilic Disorder Involving Non -Consenting Individuals). Pro diagnostiku tohoto atypického sexuálního vzrušení, projevujícího se sexuálními myšlenkami, fantaziemi a touhami vůči osobám neochotným/neschopným souhlasu, je nutný dlouhodobý profil těchto fantazií či jednání a vyloučení dalších parafilních poruch. Klíčová slova: parafilie, sexuální násilí, patologická sexuální agresivita, MKN-11, porucha zahrnující nesouhlasící osoby.