Hegel versus filosof Evo Morales

Abstract

Minulý rok si svět připomněl dvě stě padesát let od narození německého filosofa G. W. F. Hegela. Celkem bez větších omezení lze Hegela pokládat za evangelistu: radostného zvěstovatele příchodu moderní doby, vlády práva a zchladlých (odkouzlených) institucí státu. Hegel jinými slovy vítá dobu od‐ cizení, tu dobu, ze které se dvacáté století totalitarismů pokusilo vystoupit. Po jejich selhání by si dnešní post‐totalitární svět mohl Hegelovo jméno při‐ pomenout alespoň tak, že ho vyškrtne ze seznamu zdrojů totalitarismu a při‐ stoupí na to, že moderní svět odcizení stojí na konci dějin a nelze se z něho vymanit, nýbrž se s ním pouze smířit. Naneštěstí se s jakýmkoliv připomínáním – a zvláště pokud je zaměřeno na velké postavy dějin – pojí jedna základní potíž: připomínaná osoba je nakonec zpravidla zachycena jen jako mrtvý odlesk toho, koho bychom rádi viděli v živých barvách. Připomínka velikána, na kterého bychom neměli pro‐ to zapomenout, se sama rychle zapomene. Na případu filmu o Miladě Horákové se ukazuje, jak umrtvující je dobře míněný chtíč učinit někoho nesmrtelným. S úlevou proto můžeme pozoro‐ vat, že si dnešní post‐totalitární doba raději připomíná výročí Beethovenovo než to Hegelovo. Hegelovo štěstí je, že není ničí hrdina, ani liberálů a fašistů, ani demokratů a nacionalistů, ani komunistů a ekologů, a nakonec ani filoso‐ fů ve smyslu milovníků moudrosti.