Working with dissociation in Gestalt therapy

Abstract

Terapeut v Gestalt terapii si všímá funkce potíží a zkoumá způsob, jak se pacient podílí na jejich udržování. Pak společně v dialo‐ gickém vztahu hledají, co a jak je možné dělat jinak. K tomu terapeut využívá především dialog, terapeutický vztah a experiment, pomáhá pacientovi dostat se více do kontaktu se sebou a porozumět tak lépe tomu, co pacient potřebuje. Gestalt terapie nemá v úmyslu pacienta měnit, terapeutova role je pomoci pacientovi uvědomit si, co právě teď prožívá a potřebuje, zaměřuje se tedy na zvyšování uvědomění pacienta a integraci neuvědomovaných či opomíjených prožitků, myšlenek a akcí do jeho vědomí. Právě tento jev je důležitý u disociativních poruch. Pacienti si nejenže neuvědomují svoje potřeby a problémy, ale i pokud si je uvědomí, nedokáží je integrovat do svého prožívání a pracovat na reálném podkladě svých potíží. V článku jsou uvedeny příklady práce s pacientkou, jejíž hlavní potíží, pro kterou přišla k hospitalizaci, byly problémy s třesem celého těla a chůzí. Uvedené terapeutické postupy probíhaly v settingu skupinové psychoterapie. Klíčová slova: gestalt terapie, experiment, disociace, potřeby, vnitřní konflikt.