The treatment of arterial hypertension in patient with myocardial infaction in recent history, the percutaneous coronary intervention is just the beginning

Abstract

Chronicky zvýšená aktivita sympatického nervového systému spolu se zvýšenou aktivitou systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) tvoří patofyziologický podklad nejčastějších kardiologických onemocnění – arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční a chronického srdečního selhání. V souladu s tím se v doporučených postupech všech těchto onemocnění objevují betablokátory a inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu s vysokou mírou evidence. Krátká kazuistika demonstruje případ běžného pacienta s akutním koronárním syndromem, který se po perkutánní koronární intervenci postižené koronární tepny a krátké hospitalizaci na kardiologickém oddělení vrací zpět do ambulance praktického lékaře (a popř. kardiologa), kde je potřeba dále důsledně intervenovat všechny rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, zaměřit se nejen na pravidelné kontroly krevního tlaku a lipidového profilu, ale také tepové frekvence, která je u hypertonika považovaná za další nezávislý rizikový faktor kardiovaskulárního onemocnění, a protikuřáckou intervenci. Při volbě farmakoterapie by dle doporučení Evropské kardiologické společnosti pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění měly být preferovány fixní kombinace a využívány vždy, když je vhodná kombinace ve fixní variantě dostupná. Klíčová slova: sympatický nervový systém, systém renin-angiotensin-aldosteron, fixní kombinační léčba.