Typologie neformálních pečujících o blízké po cévní mozkové příhodě

Abstract

Uvod: Studie se opira o výzkum osob pecujicich o blizke po cevni mozkove přihodě mimo veřejne instituce - tzv. neformalnich pecujicich. Jejim cilem bylo vytvořit typologii pecujicich, ktera odraži jejich způsob konstrukce identity, přistup k vlastnim emocim, reflexi a proživani pece, formy komunikace nebo způsoby prace s informacemi. Metody: Výzkum byl veden kvalitativnim přistupem s využitim principů biografickeho výzkumu. Studie vychazi z třiceti polostrukturovaných rozhovorů. Jejich prostřednictvim byly identifikovany oblasti, v nichž pecujici mluvili sami o sobě a jimiž se navzajem odlisuji v proživani sve role pecujiciho. Výzkum byl doplněn o dotaznikove setřeni k doplněni demografických a dalsich dat na stejnem vzorku. Výsledky: Výsledkem studie je typologie, ktera obsahuje pět cistých typů neformalnich pecujicich o blizke po cevni mozkove přihodě: (1) racionalni, (2) sebekonstruujici, (3) depresivni, (4) tradicni a (5) optimistický typ. Diskuse: Výsledky studie jsou diskutovany v kontextech pece obecně a v komparaci s výzkumy zabývajicimi se tim, jak se neformalni pecujici vyrovnavaji se sniženou autonomii, emocemi, genderem nebo jejich přistupem k informovanosti. Zavěr: V ramci uvedených typů se pecujici vyznacuji různosti ovladani svých emoci, rozmanitým vztahem k sobě nebo uvažovanim o budoucnosti. Zařazeni do typů zavisi na velikosti zatěže pecujiciho, době pecovani, možnostech pomoci ci osobnostnim zaměřeni. Tato typologie může být užitecna jak analyticky, tak z hlediska potencialnich intervenci k podpoře informovanosti a sdileni zkusenosti pecujicich.