Role polyfonie v románu Orfografija

Abstract

Dmitrij Lvovič Bykov se ve svých románech věnuje koncepci o cyklickém vývoji Ruska. Podle jeho názoru se v ruské historii opakují čtyři období – období reforem, mrazů, liberalizace a stagnace společnosti. V případě románu Orfografija (2003) se blíže zabývá prvním obdobím tohoto cyklu. Zásadní úlohu ve vyprávění sehrává nediegetický vypravěč, který prostředkuje dialog mezi futuristickými a konzervativními umělci. Prostřednictvím neustálé polemiky se z fikčního světa stává interpretačně otevřený prostor, jehož mnohoznačnost a komplikovanost generuje řadu významů a významových opozic: dynamičnost – statičnost, svoboda – totalita, novátorství – archaičnost a další. Názorová pluralita je v závěru románu nahrazena nastupujícím obdobím mrazů, které postupně omezuje svobodu umělců. Románová polyfonie slouží jako prostředek ke znázornění nových aspektů a souvislostí v rámci pojednávaného historického tématu a současně předává jasné poselství – bez vzájemného kompromisu a porozumění se Rusko nevymaní z područí všemocného cyklu.