Anonymizace osobních údajů v soudních rozhodnutích

Abstract

Míra anonymizace osobních údajů obsažených v rozsudcích tuzemských soudů je značně nejednotná. Přístup jednotlivých soudů závisí na nejasných kritériích, často je patrné, že se soud jakožto povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím ani nepozastavil. Pomocí analýzy základních principů jednotlivých druhů soudního řízení a principů, na kterých je založeno právo na informace, ochrana osobních údajů a také filozofie ochrany základních práv, lze ovšem dojít k závěru o tom, jaká míra anonymizace se má v konkrétním případě zvolit. Tento článek kritizuje praxi českých soudů, které při zodpovídání žádostí na informace neprovádí žádné vyvažování práva na soukromí a práva na informace, namísto toho bez jakéhokoliv odůvodnění dogmaticky rozhodují na jednu či druhou stranu. Častěji na stranu, že je nutné trvat na úplné anonymizaci. Tento stav – nedostatek odůvodnění a selhání v rozpoznání kolize dvou základních práv, jež je nutné prostřednictvím testu proporcionality vyvažovat – je podle autorů článku porušením práva na informace.