Částečné odstoupení od smlouvy

Tento článek se zabývá problematikou částečného odstoupení od smlouvy. Pro lepší názornost autor zasazuje řešení jednotlivých teoretických otázek do kontextu skutečného případu posuzovaného Nejvyšším soudem. Příspěvek se nejprve věnuje vymezení částečného odstoupení od smlouvy a rozebírá jeho problematické aspekty. Zde je upozorňováno zejména na jednostrannou povahu odstoupení od smlouvy, s tím spojený problém oprávněného zájmu dlužníka na nedělitelnosti závazku a na otázku hospodárnosti částečného odstoupení. Dále článek analyzuje českou právní úpravu částečného odstoupení od smlouvy a v obecné rovině ji komparuje s právní úpravou v BGB, ABGB a CISG. Zatímco český občanský zákoník upravuje částečné odstoupení jen pro specifické situace předvídané § 2004 odst. 2 a 3, zahraniční úpravy umožňují částečné odstoupení pro širší množinu případů (např. při částečně vadném plnění, nebo v případech, kdy nebylo plněno vůbec). Největší pozornost je však věnována předpokladům pro částečné odstoupení. V příspěvku je uvažováno nad pěti základními předpoklady, které jsou v textu blíže rozebrány. Zřejmě nejvíce problematickým předpokladem je otázka dělitelnosti závazku. Autor se přiklání k posuzování dělitelnosti závazku inspirovaného pojetími v kontextu BGB a CISG. V souladu s rakouskou judikaturou pak dospívá i k závěru, že dělitelnost závazku není možné dovozovat oproti (oprávněným) zájmům dlužníka. Nakonec je věnována pozornost i problematice účinků částečného odstoupení od smlouvy.